Odpovědi na nejčastější otázky týkající se unschoolingu

Sandra Dodd (originál zde)

překlad Zdeňka Puková

1. Jak se naučí číst?

Ať už ve škole nebo mimo ni, každé dítě se naučí číst svým vlastním způsobem, když samo přichází na to, jak číst. Různí lidé čtou různými způsoby. Někteří jsou zaměřeni více vizuálně, jiní se soustředí na jednotlivá písmena a další čtou skupiny slov.

Čtení je složité, ale když ho někdo vyučuje, zřídka to pomůže. Dokud nejsou dětský mozek a tělo v různých záhadných ohledech zralé, aby mohly zpracovat vizuální informaci a propojit ji s jazykem uvnitř tak, aby do sebe zapadly jednotlivé kousky skládačky, nemůže dítě číst, ať je ve škole nebo ne. Některé děti začnou číst ve třech, jiné ve třinácti, ale ponižování a nátlak nepomůže nikdy.

2. A co algebra?

Na to se lidé ptají pokaždé. Mnozí, kteří se algebru učí ve škole, ji nikdy nepochopí. Někteří z těch, kteří ji pochopili, nikdy nepřijdou na to, jak ji využít v běžném životě.

Algebra může pomoci v logice a může se hodit v programování nebo html, v určitém smyslu (něco z „jazyka“ algebry), ale děti se formátovací finty často naučí na svých blozích a u počítačových her, což činí učení se algebře snadnějším, pokud se v životě dostanou do bodu, kdy ji potřebují.

3. Mohou jít studovat na vysokou školu?

Nikdy jsem neslyšela o nikom, koho by odmítli přijmout na vysokou školu, protože měl za sebou některou z forem domácího vzdělávání. Pokud se vyžadují příjímací zkoušky, mohou to jít děti vyzkoušet bez přípravy a případně se připravit poté, když se jim nezadaří tak, jak chtěly, nebo mohou studovat před zkouškou. Některé univerzity přijímají studenty na zkoušku, a pokud studium zvládají, jsou přijati. Některé místo školního vysvědčení akceptují portfolio.

Existují desítky svědectví od učitelů, kde se uvádí, že jsou nadšení, když mají ve třídě unschoolery, a příběhy unschoolerů, kterým se na vysoké líbí a vynikají.

4. A co socializace?

Školy děti „učí“, jak vycházet s ostatními ve škole. Děti, které žijí ve skutečném světě, se učí vycházet s opravdovými lidmi všech věkových kategorií ve všech možných situacích.

Když jsem byla na základní škole, nejhorší známky, které jsem dostala, byly trojky z chování. Moc jsem mluvila. Nejednou mi ve třídě řekli, ať jsem zticha s výtkou: „Nejsi tu, aby ses socializovala.“

5. Jak poznáte, že se učí?

Učitelé potřebují učení měřit a dokládat, protože musí prokázat pokrok, aby dostali zaplaceno a udrželi si práci. Testují a poměřují, protože ne vždy znají dobře každé dítě.

Rodiče vědí, že se dítě učí, protože každý den spolu sledují a dělají spoustu věcí a diskutují o nich. Ne pět dnů v týdnu nebo většinu roku, ale všechny dny celých jejich životů.

6. Jak poznáte, že umí číst?

Jak jste poznali, že umí jezdit na kole?
Jak rodiče poznají, že umí dítě chodit? Mluvit?

7. Jak se naučí správně psát (v angličtině…)?

Postupně a přirozeně. Každé dítě na to přijde. Některým to jde lépe než ostatním, ale tak je tomu i ve škole. Některým dětem ve škole řeknou, když jsou malé, že neumí správně psát, že ostatní to umí lépe, a že když na tom nebudou pracovat, nebudou to studovat a procvičovat, nebudou nikdy správně psát. Unschooleři by něco takového neměli nikdy vyslechnout, a až na to přijdou, budou pociťovat úspěch.

8. Pokud se rozhodnou jít do školy, budou schopní to dohonit?

Někteří jsou již teď napřed. Možná nebudou tolik zvyklé psát rukou nebo se budou muset naučit zapisovat matematické příklady a čísla rukou, pokud doposud k výpočtům a komunikaci používaly počítače, kalkulačky a telefony. Proto v jistém smyslu mohou být hodně napřed, ale vyvolávat dojem, že „jsou pozadu“, protože děti ve škole používají tužku a papír spíše než počítač.

Na školu lze nazírat i jinak, jako když se někdo přistěhuje z místa se zcela odlišnou kulturou, jako např. z Keni či Japonska, kde je písmo, kultura nebo jazyk naprosto odlišný. Za rok či dva to dohoní.  Někdo ze stejné kultury mluvící stejným jazykem by neměl mít větší problém.

9. Jak se naučí pracovat v týmu?

Moje děti se účastnily menších divadelních projektů, organizovaly oslavy, akce a turnaje v obchodě s počítačovými hrami, zapojovaly se dobrovolnických projektů, které řídili jiní – nepředstíraly, že něco dělají, opravdu dělali skutečné věci s opravdovým účelem a pro opravdové lidi.

10. Jak se naučí psát psacím písmem?

Když budou chtít, napodobí písmo ostatních lidí nebo si pořídí písanku. Moje babička se narodila v roce 1902. Říkala, že se v šedesátých letech dělala starosti kvůli tomu, že neumím používat plnicí pero, ale to v tehdy neuměl nikdo v mém věku. Nicméně v sedmdesátých letech jsem se naučila kaligrafii a používala namáčecí pera a vyráběla jsem si vlastní z per. Nebylo to důležité. Šlo o umění a zábavu.

Když po vás věci nikdo nevyžaduje a nejedná se o povinnosti, snadněji se vám je chce dělat.

Ale svět se mění a psací písmo možná už v roce 2025 nebude běžné, stejně jako plnicí pero v roce 1965.

11. Jak se děti naučí násobilku, když se po nich nebude vyžadovat, aby ji uměly nazpaměť?

Naučit se odpovědi nazpaměť není to samé jako pochopit násobení. Moje děti si hrály s vyplňováním tabulek, a tak ty vzorce samy objevily, ale nikdy se je neučily nazpaměť. Jednoduché výpočty provádějí z hlavy. Na složitější výpočty používají kalkulačky ve svých telefonech. Pochopit, jak to funguje, a vědět, že v tom jsou jisté vzorce, je důležitější než memorování. V 19. století, když ještě nebyly mechanické sčítací stroje a veškerá obchodní matematika se dělala ručně, bylo důležité, aby se úředníci počítání naučili zpaměti. Teď jsme v 21. století, teď zadáváme data.

12. Jak se naučí vypořádat se se šikanou?

Proč by lidé měli roky nacvičovat, jak se vypořádat se šikanou? Nebylo by tolik násilníků a tyranů, kdyby děti nebyly nuceny být někde, kde být nechtějí. Šikana je ve školách a ve vězeních. Ještě někde? Možná v armádě. V bratrstvech.

Silný člověk, který vyrostl se sebedůvěrou, bude lépe vybaven na to, aby si v dospělosti poradil ve složitých situacích, než ten, kterého roky šikanovali. A někteří se ve škole nikdy nezvládnou postavit někomu, kdo je šikanuje, nebo se vyhnout krutosti ostatních. Není to něco, co by si rodiče měli přát nebo co by školy měly obhajovat jako zdravé.

13. Jak se naučí učit?

Tím, že se budou učit.