Autonomie dětí – nechte to na nich

Autonomie dětí – nechte to na nich

Znáte to, o něčem čtete, věříte tomu, víte, že to tak je, ale až když to vidíte na vlastní oči na vlastních dětech, teprve vám to sepne. Unschooling takovýchto momentů nabízí skutečně mnoho, je to úžasná jízda.

Malý příklad. Jonášovi bylo v zimě devět a začal lyžovat. Ano, už je na to přece dost veliký. To je právě to. Jsem ráda, že jsem nechala na něm, aby se sám rozhodl začít.

Nadšeně jsme mu někdy ve třech či čtyřech letech poprvé na celý rok zapůjčili komplet vybavení na sjezdové lyžování. Zkusil a usoudil, že ne-e. Moc rychlé. Nenutili jsme ho, nemanipulovali, nezkoušeli žádné podlé techniky, jak ho k tomu přimět. Nikdo nechtěl, aby lyžoval kvůli tomu, aby se zavděčil rodičům nebo aby ho někdo pochválil.

Občas se rád svezl přivázaný za námi, když jsme jeli na běžky. Další rok jsme to zkusili znovu. Kamarádka ho vzala na kopec, šel to zkusit, podruhé nechtěl. Třetí rok už jsme lyže myslím nepůjčovali. Nechali jsme to být. Tvrdil, že nelyžuje, že je to na něj moc rychlé. Většina kamarádů lyžovalo, příbuzenstvo se vyptávalo, bylo mu to jedno. Radši šel stavět bunkr nebo bobovat.

Letos jsme byli na týden u kamarádky na horách. Předposlední den se její muž našich kluků zeptal, zda nechtějí jet s nimi na lyže. Jonáš řekl, že ano. Nejsem na to vůbec pyšná, ale pomyslela jsem si: "Super, půjčíme lyže, jednou spadne a půjde domů." Ale uplynulo pár hodin, nikdo se nevracel a potom mi muž napsal zprávu, že Jonáš s velkým nadšením a projíždí už třetí permici.

Mnoho lidí říká: „No, ono je stačí trochu pošťouchnout, vždyť pak mají takovou radost a baví je to!“ Ne, za to mi to nestojí. Jediné, co by se tím naučil, je, že jeho pocity nehrají roli, že by jim neměl věřit, že za něj musí rozhodovat někdo jiný, že někdo jiný ví, co je pro něj nejlepší. Chci, aby moje děti mohly věřit tomu, co cítí, mohly činit vlastní rozhodnutí a z výsledku se učit. Pokud bych je naučila, že já vím lépe než oni, co potřebují, později budou stále hledat odpovědi mimo sebe.

Děti samy nejlépe vědí, co potřebují. Je to stejné se vším, mnoho dospělých si myslí, že ví lépe než děti, kdy mají hlad, kdy jsou unavené či kdy mají jít spát, kdy je jim zima, co by měly nosit na sobě apod. Stačilo by, kdybychom je začali respektovat jako lidské bytosti.